Stejně jako u fantasy i tady jsem původně zamýšlel jeden díl a šlus. Dokonce jsem měl v hlavě i nástin děje (u mě zázrak). Dopadlo to špatně... Plánovaný krátký výlet do dětství Gabriela se zvrhl na trvalý; s pouhými dvěma odskočeními do budoucnosti. Škráblá Mařena (Maruška) byla záhy dopsaná, protože kvarteto chlapů bez ženy pod střechou by shnilo ve špíně (zvlášť zedník samice Šufan). Klepna Prášilová nemá žádný předobraz, i když na vesnici se člověk dozví i to, co se nikdy nestalo, a nejednou umře i ten, co se těší ještě dlouhá léta pevnému zdraví.

Gusta Husák a špitál byl potřeba, aby se příběh většinou neodehrával pouze v domku po katovi, ve škole nebo na hřbitově. Sprostotu jsem snad zmírnil „potvůrkou“. Oproti fantasy bez jediného vulgarismu se přesto jedná o extrém.

Klobouk dolů před Elou, která se tím při redakci a korekturách prokousala a doufám, že neodmítne další spolupráci :) Příští díl bude asi podobně šílený, z Holoubkova se postupně přeneseme k soužití Gabriela s Droběnou ve městě. Slibované sado maso na faře bude možná ve stejném duchu jako kapitola „Velký pták dělá divy“. Vlastně sám nevím, zase jsem si na sebe upletl bič. Uvidí se do roka a do dne.

Hrobníkova syna jsem psal od půlky listopadu 2021 do Štěpána. Zmínka v knize o kulometné palbě na bojové linii v Donbasu je v podstatě smutný proroctví, přestože tam bojůvky probíhají už roky. Bohužel...

Gabriel Hnátek je možná vymyšlený od A do Z; třeba taky ne... Nehledejte ho!